Zážitky z potápění

Na této strance naleznete různé lokality kde jsme se potápěli:

Rumchalpa 2010                                                                                                               Potápění v kombinaci s grilovaným prasátkem a sudem piva…..

Po delší době jsem se byl potápět tento víkend v lomu Rumchalpa nedaleko Nové Paky. Bohužel letošní deště vodu zakalili, takže i na začátku sezóny kdy je voda jako křišťál byla viditelnosz sotva 3 metry. Večerní posezení u grilovaného prasátka a sudu piva námto však vynahradilo. Tímt děkuji Wlčákovi za krásný den 😉 Zde je odkaz na tento krásný lom www.rumchalpa.cz kde se dozvíte teplotu, viditelnost a dokonce je ta i web kamera. přikládám příspěvěk o lomu Rumchalpa, který se nalézá nedaleko Nové Paky. Od roku 1979 slouží k rekreačnímu  a technickému potápění. Díky tomu je krásně zachovaný a kvalita vody je výborná. Maximální hloubka je tu 18m a max. viditelnost je 10 metrů. Jsou zde tři pohodlné vstupy do vody včetně mola s kompresorem.
V uzavřeném areálu je možnost ubytování blišší info na www.rumchalpa.cz
Je tu k vidění sumec Pepa který byl vypuštěn do lomu začátkem srpna roku 2006 s úctyhodnou délkou 195cm. Nechybí zde okouni, raci, štiky, koy kapři …atd.
Jako překvapení je zde zhruba v 5 metrové hloubce i vrak yachty. V roce 2009 bych se chtěl vrátit a udělat i pár záběrů pod vodou, protože fauna je zde opravdu ochočená  a sumec se dá takřka pohladit…..

tento lom doporučuji….

 

Lom Hříměždice 2009                                                                                               Tentokrá jen stručně 🙂

Hned po svátkách jsem neodmítl nabídku od Wlka jít se potápět do lomu, který my přirostl k srdci díky tomu, že jsem tam ztrávíl hodně času od puberty až po studentské léta. Místní diskotéku jsme měli jeden čas pronajatou a nejedna letní noc končila půlnočním koupáním s dámskou společností…

4 ledna jsem si rozbalil svou výstroj v tří stupňovém mrazu na parkovišti lomu a hurá do vody, která měla krásných 4 nad nulou. Po té co jsme prosekali maximálně 7 centimetrový led u mola, jsem se zanořil a mé očekávání pruzračné chladné vody bylo ten tam. Voda má ošklivou zelenou barvu i v těchto zimních měsících a je to následek toho že místní JZD tam vyváželo hnůj v domění že odradí nás potápěče, ale udělali výce škody než užitku. Pod vodou jsem ztrávil 20 minut a jediné co jsem viděl byli bublinky klouzajíci po ledu a rezavá konstrukce mola se starým zvonem….

Tento lom moc nedoporučuju…..

Egypt 2008

Ahoj Všem…

tak jem se před pár dny vrátil z dlouho očekávané cesty za potápěním v rudém moři. Od spousty nezávysle na sobě lídí mi bylo řečeno, že je to ráj pro potápěče a ve srovnání s jinými destinacemi jinde takové věci neuvidíš.

Plný očekávání jsem nastoupil do letadla a těšil se na týdení pobyt a 64 metrů dlouhé a se čtyřmi palubamy více než luxusní dvoumotorové jachty jménem Mrtina. První den jsem byl nadšený, protože můj zánovní fotoaparát Panasonic DMC-TZ4 včetně podvodního pouzdra mě více než překvapil, svou kvalitou videa pod vodou, který jsem měl mžnost vyskoušet jen jednou v lomu Amerika u Berouna, takže minimální zkušenosti. I když jsem po očku pomrkával po zrcadlovce, kterou jsem z finančních důvodů musel zavrhnout ale snímky pořizené mím novým digi kamarádem mi vše vynahradili.

No konečně tedy k ponorům 😉

Teplota vzduchu byla teď v půlce listopadu příjemných 27 C a moře mělo jen o tři stupínky méně a to dokonce v 45 metrové hloubce kde jsme měli možnost vidět vrak 30 metrového rybářského člunu, který když jsem viděl na vlastní oči, tak mi přišlo, že musí mýt min. 50 metrů, tak zde voda měla příjemných 23 C.

Za ten týden jsme navštívily několik nádherných reefů, které se pohybuhjí v průměrné hloubce 18 metrů, ale táké pár, které se zvedají z více jak 100 metrové hloubky a kde na Vás čeká překvapení v podobě žraloka Velkopluotvého a nádherných elegantních stvoření v podobě manty obrovské. My jsme to štěstí je spatřit neměli, ale v té nekonečné modré hlubině to musí být nádhera, když okolo vás tyto podmořské druhy jen tiše a klidně proplavou.

Nevím zda to bylo tím, že celý týden bylo větrno a moře neklidné, nebo že na spousty místech bylo až  60% korálů mrtvých, nebo poškozených, nebo množstvím potápěčů pod vodní hladinou. Také to mohlo být i obdobím, kdy sem tuto destinaci navšívil a teplota moře už nebyla nejvhodnější pro plankton, ktrým se živí malí živočichové a ty jsou zase požíráni většími rybamy a tak to jde až ke žralokům.

No zkrátka je to důvod k zamyšlení, kde je prává příčina, protože ještě před pěti lety tato místa překipovala životem a nebyla víprava, která by na podmořské krále z říše dravců nenarazila a to i na mírumilovné stohlavé hejna delfínů.

Je to důvod se tam opět vrátit a těšit se, že tentokrát štěstí mít budu a spatřím i Karetu velkou, kterou jsem naposledy ve volné přírodě paradoxně viděl na Turecké pláži v Antálii.

Takže milý potapěči pokud se chcete ještě za pár let koukat na tyto živočichy jen na starých video záznamech a dívat se jen na mrtvé a zakalené dno ? Pokračujte v plenění a ničení korálu a života kolem těchto reefů.

Ale abych to ukončil nějak pozitivně viděl jsem nádherné sasanky ve kterých se spokojeně proháněla rodina Klaunů. Nádherný exemplář Čtverzubce, který dorost až půl metrové délky. Napoleóna přez půldruhého metru, který se okol s hrdostí svého jména  jen tak majestátně kroužil a čekal na vařená vejce, které tak milují.

Měl jsem možnost vidět hejna v noci lovícých, nádherných Perutýnů, kteří ve světle baterek lovily zmatené a oslepené ryby. Nadpřirozenou Ropušnici přezdívajíci Stonefish, která se tiše procházela po dně. Maskované Crokodilafish, které z písku koukají jen oči a číhá na kořist, jenž okolo nevědomky proplave a stane se obětí bleskurychlého a smrtícího útoku. No a předposlední den konečně vytoužený kontakt více než blízský se skoro třímetrovým žralokem Velkoploutvým, který údajně podle mého kolegy Jardy měl zálusk na mou nohu. Já v agónii, že je tak blízko a můžu dělat fotka a videa jsem se nevšimnul, že dělá menší a menší kružnice oklo mě a mapuje jestli nejsem k jídlu a né že mi pózuje jako model pro můj objektiv. Nakonec mi už, ale docházel vzduch v láhvi a já musel na hladinu. Naposledy jsem mu zamával udělal poslední snímek a rozloučil jse s tímto nádherným, pozuby ozbrojeným a dokonalým tvorem, který pro mě poodhalil část velké záhady chování těchto dravců.

Prostě i když už růdé moře není to co bývalo, stojí pořád za to se tam vydat a prozkoumat podmořský svět, který Vám nabídne určitě nějaká nová setkání.

potápění zdar Marty

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *